Mám stohy dopisů převázaný stuhou,

bylas moje první, bylas mojí druhou,

bylas i má třetí, zkrátka věčná láska,

večer na balkóně dávali jsme práska.

Jo, to byly časy, všechno krásně v plusu

a my dva jsme byli z jedinýho kusu.

Jo, to byly časy, naše zlatá éra,

já měl tehdy ještě srdce kaskadéra.

Jo, to byla naše zlatá éra filmu,

bezstarostnej příběh a já uvěřil mu.

Jenže jak se všechno v průběhu let mění,

stal se z muzikálu postupně film němý.

Není už co si říct, o čem si vyprávět,

ke stropu stoupá kouř z našich dvou cigaret.

Vychladlý talíře se zbytky oběda,

na lince důvěry nikdo to nezvedá.