Mám stohy dopisů převázaný stuhou,
bylas moje první, bylas mojí druhou,
bylas i má třetí, zkrátka věčná láska,
večer na balkóně dávali jsme práska.
Jo, to byly časy, všechno krásně v plusu
a my dva jsme byli z jedinýho kusu.
Jo, to byly časy, naše zlatá éra,
já měl tehdy ještě srdce kaskadéra.
Jo, to byla naše zlatá éra filmu,
bezstarostnej příběh a já uvěřil mu.
Jenže jak se všechno v průběhu let mění,
stal se z muzikálu postupně film němý.
Není už co si říct, o čem si vyprávět,
ke stropu stoupá kouř z našich dvou cigaret.
Vychladlý talíře se zbytky oběda,
na lince důvěry nikdo to nezvedá.